Motorka a automobil

Povím vám, že motorka byla vždycky můj sen, jenomže vždycky nejhorší na tom je, že když si člověk třeba něco vymyslí, tak to nemusí jednoznačně vyjít. A ve většině případů to vůbec nevyjde. Ani nevíte, jak moc mě to trápí a kolikrát jsem také zkoušela svoje rodiče přemlouvat, jestli by mi nedovolili, abych si udělala řidičské oprávnění alespoň na malou motorku. Bohužel jsem neuspěla, takže i když mi bylo nakonec pětadvacet let, tak i tak mi tohle rodiče zakázali. I když už jsem samozřejmě byla plnoletá a mohla jsem mít už snad všechny řidičáky, které jdou, tak mi tohle rodiče vůbec nechtěli dovolit.

Měla jsem samozřejmě akorát řidičské oprávnění na automobil, potom jsem ještě měla elektrokolo a klasické kolo. A víte co? I moji rodiče mi řekli, na co prý potřebuji motorku, když mám kolo a elektrokolo, že prý to má také všechno dvě kola a řídítka, tak prý nechápou, proč bych zbytečně utrácela peníze za nějakou motorku. Jenomže moji rodiče neví, že když jsem byla malá holka, tak mi pořídili malý traktor a také dvě malé motorky. Byly to sice dětské motorky, ale také byly na elektřinu a musely se nabíjet. Tato motorka jezdila sedm kilometrů v hodině a nabíjení to vydrželo asi na dvacet kilometrů, takže to bylo opravdu skvělé.

Moc se mi to líbilo. Celé dětství ve mě rodiče právě utvrzovali to, že já jednou budu asi motorkářka. Bohužel se mi tohle vůbec nesplnilo, ale řekla jsem si, že až se odstěhuji od rodičů a budu třeba bydlet někdy v budoucnu se svým partnerem, že si řidičské oprávnění na nějakou silnější motorku udělám, protože rodiče mi řekli, že pokud bydlím pod jejich střechou, že rozhodně mít žádnou motorku nebudu, prý ani už nemáme na to garáž, protože v garáži má otec automobil a já také svůj automobil. Sice je prima, že takhle máme každý svůj automobil, ale motorka je motorka. Myslím si, že motorkáři mi dají za pravdu.